Ráno vyrážíme z base campu v Romolu,je o něco chladněji,na autech i stanech je námraza,
taky se honí mraky.Cesta do Sospelu není dlouhá,asi 45km,
ale přesto jedeme téměř hodinu,protože musíme přejet hory do údolí kde Sospel leží.
Dá se jet buď po dálnici až do Mentonu a potom serpentinami nahoru,na konci na vás čeká dlouhej a úzkej tunel na jedno auto nebo sjet z dálnice na Ventimigliu a pokračovat na francouzskou hranici na hřeben přes krásnou horskou vesničku Olivetta San Michele,
jak název napovídá všude jsou olivové háje.
Zajímavé je jak diametrálně se liší krajina jen co přejedete hory.

 Všechno jinak voní,architektura má jiný ráz,rostou tam jiné stromy-
většina jsou listnáče které měly zežloutlé listí na rozdíl od Romola,
kde jsou hlavně borovice a všechno je zelené.Je to jako kdybyste přejeli z jara do podzimu.
Zatímco v Romolu se mi nejvíc líbí tratě,tak jako místo mě učaroval Sospel,
nedokážu to přesně popsat,ale má svojí atmosféru.
Jen mě mrzí že si nikdy neuděláme pořádně čas abysme si městečko prošli,
dali si bagetku a kafe.
Vždycky pospícháme,všechno je podřízeno ježdění.

Rychle se převlíkáme do bikovýho a jedem na kopec.Cesta nahoru trvá necelých 20min.,je to samá serpentina a hodně úzkých uliček mezi zídkami,občas je to na těsno.
V okolí Sospelu je spousta tratí,ale většina je na allmountain jak jsme se přesvědčili předloni,
když jsem to po jednom trailu napálili z kopce a pak se cesta narovnala
a dál pokračovala z kopce do kopce,takže jsme na sjezďákách byli v háji.

 Letos jsme se toho vyvarovali a jezdili jen to co známe,což znamená dva traily.Jeden rychlej singl kterej pobaví a neunaví,ale hlavně sjezdovou trať,která sice namá takovej sklon jako v Romolu,ale celá vede po břidličnatý skále,takže je to pěkná naklepávačka na ruce a hodit tlamu na tyhle ostré skalky by dost bolelo,naštěstí nikdo nelehnul.

 Vršek doznal zlepšení v podobě odbočky,takže už se nejede po široký skalnatý ceste,ale je tam pěšinka co se pěkně kroutí mezi stromy.Spodek je pak už stejnej,akorát dole ve skill parku přibylo oproti minule pár překážek na vyblbnutí(pár dropů dle velikosti a jeden postupák na dojezdu z toho krpálu do cíle(jezdí se tu závody,trať spravuje místní klub VTT).Ještě tu je jedna trať,ale je to sešup krokem na brzdách v hrozným padáku a do tý se nikomu nechtělo.Odbočuje se na ní doprava po prvním úseku sjezdový,tam kde se musí kousek tlačit.

 Celý den se honily mraky,ale zima nebyla,občas vylezlo sluníčko a bylo to opět supr poježdění.Večer jsme to zabalili s tím že se přesuneme do Finale,kde strávíme další dva dny.Cestou se setmělo a nevěděli jsme přesně kde zakempovat a tak jsme dorazili okolo 20h na parkoviště u hospody ve vesnici kde začínají dva traily,ale tady jsme spát nemohli a tak jsme pokračovali dál k Base Nato(kde jsou taky dva traily) a cestou to zapíchli u kaple Madony della Neve skoro v 1000 m.n.m.

 Začal foukat ostrý ledový vítr ze severu,vrtule na stožárech elektráren svištěly jak blázen
a my rychle postavili stany vzadu za kaplí,
protože v lese u kempinkových stolků bylo spousta listí,větví a skoro žádnej rovnej plácek.
Byla taková kosa že jsme rychle uvařili a pak se přesunuli do přístřešku v kapli
kde byl dokonce krb a i když dost čoudil(komín měl špatný tah),
tak jsme ho roztopili souškama z lesa a v klidu poseděli.

Do stanu se nikomu moc nechtělo,každej si navlíknul co mohl a rychle zapadnul.Tohle byla dost krušná noc,teploměr ukazoval -5C,ale windchill shodil teplotu mnohem níž.Ráno mě zima a nespavost vyhnali ze spacáku už v půl sedmé a tak jsem došel pro další dřevo,rozfoukal oheň a když jsem roztál šel jsem lovit opět východ slunce,ale o tom zas příště.Galerka tady.
Pic Deu

Ve Švýcarsku se vyjasnilo a  teplota rychle klesla až k -14C pod San Bernardinem.Humorná příhoda se přihodila na benzínce u Lugana,kde Bredok strčil 40 euro do tankovacího automatu aniž by si přečetl návod(v italštině),něco namačkal a nic,nafta netekla z žádného stojanu a vyjel mu akorát účet.Nějakou dobu jsme zkoušeli eura zachránit,ale vzdali jsme to s tím že se tam stavíme na zpáteční cestě až tam bude obsluha.Pak už cesta ubíhala až k moři a když i 100km od moře bylo okolo 0C,začal jsem trochu nervóznět že bude kosa.

Naštěstí se u moře oteplilo až na příjemných 11 stupňů a my po pauze ve Finale dorazili za úsvitu do San Rema.Nahoře na návsi v San Romolu byla jinovatka,ale na plácku kde jsme zakempovali svítilo sluníčko a vzduch se začal ohřívat,takže rychlá snídaně,převlíknout a hurá na první trail.Kluci chytře dole nenatankovali,takže Bredok jel první jízdu s prázdnou nádrží až dolů do Rema abysme se mohli vůbec vyvážet,s tím že nás cestou zpátky někde nabere.

Měl jsem mapky s trailama v okolí,ale stejně jsme někde uhnuli blbě a po jiným trailu dojeli až na náměstíčko s kostelem přímo v Remu,kde na nás dědkové koukali jak na ufony.Štěstí bylo,že jsme trefili na správnou silnici a asi za 10min. kolem prosvištěl Bredok a chvilku nám i jemu trvalo než jsme si toho všimli.Tenhle trail jsme si pak dali ještě 3x a kdyby tam nebyly delší přejezdy po rovině byl by docela fajn,ale i tak měl asi 6km a bylo to prima.Odpoledne jsme dali další trail,tentokrát už sjezdovej přímo od kempu dolů,ten měl asi 2,5-3km,zato pořád kolmo po vrstevnicích-šutry,skalky a prach,prostě bikovej orgasmus.

 Večer se začalo rychle ochlazovat - přeci jen jsme byli v horách a byla půlka ledna-v noci byla teplota okolo nuly,ale kluky napadlo rozdělat oheň,takže jsme ze stráně stáhli pár uschlých borovic,Bredok vytáhnul Jima Beama a bylo fajn.V sobotu ráno se začali trousit další bikeři,dorazili francouzi z Mentonu a taky nějaký rakušáci,ale nejvíc bylo italů na endurech klidně skupinky chlápků okolo padesátky,integrály a chrániče na báglu a už si to štrádovali po silnici od moře až do Romola, což je min.800 výškových metrů.

Všichni obdivně pozorovali bandičku magorů z čech,která se rozhodla kempovat uprostřed zimy v horách - pro ně nepředstavitelné.Dokonce dorazila v džípu i lesní stráž a kupodivu jim nevadil ani oheň ani to že tam kempujeme,akorát nám řekli ať tam neházíme odpadky po zemi - prostě pohoda.Sobotu jsme strávili sjezdováním z Mt.Bignone(1299m.n.m.) a je fakt že tam už bylo trochu frišno,ale stačilo sjet kousek níž do závětří a bylo lépe.

Nejdřív jsme jezdili závodní dh trať(3,5km/450m převýšení),je tam v druhý půlce nová odbočka(bohužel jsme nevyzkoušeli),potom freeridovou,která nás bavila mnohem víc(7km/700m převýšení) přibylo tam pár skoků a spodní část je natažená jinudy-víc napřímo,skončíte těsně před zatáčkou kde se nakládá a je to mnohem techničtější-spousta šutrů a skalek.

Mě osobně se tenhle trail líbil nejvíc z všech co jsme letos projeli,je to dlouhý,technický a přírodní s výhledy na moře,k tomu prach a slunce,co víc si přát.Večer jsme opět skončili u ohně,unaveni trochu víc než v pátek,i noc byla o pár stupňů chladnější,ale čekala nás neděle a bikování v Sospelu ve |Francii,takže už jsme nemohli dospat.

Teda hlavně já,vstával jsem jako první abych stihnul východ slunce a řeknu vám že to stálo za to
(a stihnul jsem to pokaždé).Příště vás čeká report ze Sospelu.
Galerka tady.
Budou i videjka,ale musíte počkat až to chlapci sestříhají.
Slunce a prach všem! Pic Deu