Ráno vyrážíme z base campu v Romolu,je o něco chladněji,na autech i stanech je námraza,
taky se honí mraky.Cesta do Sospelu není dlouhá,asi 45km,
ale přesto jedeme téměř hodinu,protože musíme přejet hory do údolí kde Sospel leží.
Dá se jet buď po dálnici až do Mentonu a potom serpentinami nahoru,na konci na vás čeká dlouhej a úzkej tunel na jedno auto nebo sjet z dálnice na Ventimigliu a pokračovat na francouzskou hranici na hřeben přes krásnou horskou vesničku Olivetta San Michele,
jak název napovídá všude jsou olivové háje.
Zajímavé je jak diametrálně se liší krajina jen co přejedete hory.

 Všechno jinak voní,architektura má jiný ráz,rostou tam jiné stromy-
většina jsou listnáče které měly zežloutlé listí na rozdíl od Romola,
kde jsou hlavně borovice a všechno je zelené.Je to jako kdybyste přejeli z jara do podzimu.
Zatímco v Romolu se mi nejvíc líbí tratě,tak jako místo mě učaroval Sospel,
nedokážu to přesně popsat,ale má svojí atmosféru.
Jen mě mrzí že si nikdy neuděláme pořádně čas abysme si městečko prošli,
dali si bagetku a kafe.
Vždycky pospícháme,všechno je podřízeno ježdění.

Rychle se převlíkáme do bikovýho a jedem na kopec.Cesta nahoru trvá necelých 20min.,je to samá serpentina a hodně úzkých uliček mezi zídkami,občas je to na těsno.
V okolí Sospelu je spousta tratí,ale většina je na allmountain jak jsme se přesvědčili předloni,
když jsem to po jednom trailu napálili z kopce a pak se cesta narovnala
a dál pokračovala z kopce do kopce,takže jsme na sjezďákách byli v háji.

 Letos jsme se toho vyvarovali a jezdili jen to co známe,což znamená dva traily.Jeden rychlej singl kterej pobaví a neunaví,ale hlavně sjezdovou trať,která sice namá takovej sklon jako v Romolu,ale celá vede po břidličnatý skále,takže je to pěkná naklepávačka na ruce a hodit tlamu na tyhle ostré skalky by dost bolelo,naštěstí nikdo nelehnul.

 Vršek doznal zlepšení v podobě odbočky,takže už se nejede po široký skalnatý ceste,ale je tam pěšinka co se pěkně kroutí mezi stromy.Spodek je pak už stejnej,akorát dole ve skill parku přibylo oproti minule pár překážek na vyblbnutí(pár dropů dle velikosti a jeden postupák na dojezdu z toho krpálu do cíle(jezdí se tu závody,trať spravuje místní klub VTT).Ještě tu je jedna trať,ale je to sešup krokem na brzdách v hrozným padáku a do tý se nikomu nechtělo.Odbočuje se na ní doprava po prvním úseku sjezdový,tam kde se musí kousek tlačit.

 Celý den se honily mraky,ale zima nebyla,občas vylezlo sluníčko a bylo to opět supr poježdění.Večer jsme to zabalili s tím že se přesuneme do Finale,kde strávíme další dva dny.Cestou se setmělo a nevěděli jsme přesně kde zakempovat a tak jsme dorazili okolo 20h na parkoviště u hospody ve vesnici kde začínají dva traily,ale tady jsme spát nemohli a tak jsme pokračovali dál k Base Nato(kde jsou taky dva traily) a cestou to zapíchli u kaple Madony della Neve skoro v 1000 m.n.m.

 Začal foukat ostrý ledový vítr ze severu,vrtule na stožárech elektráren svištěly jak blázen
a my rychle postavili stany vzadu za kaplí,
protože v lese u kempinkových stolků bylo spousta listí,větví a skoro žádnej rovnej plácek.
Byla taková kosa že jsme rychle uvařili a pak se přesunuli do přístřešku v kapli
kde byl dokonce krb a i když dost čoudil(komín měl špatný tah),
tak jsme ho roztopili souškama z lesa a v klidu poseděli.

Do stanu se nikomu moc nechtělo,každej si navlíknul co mohl a rychle zapadnul.Tohle byla dost krušná noc,teploměr ukazoval -5C,ale windchill shodil teplotu mnohem níž.Ráno mě zima a nespavost vyhnali ze spacáku už v půl sedmé a tak jsem došel pro další dřevo,rozfoukal oheň a když jsem roztál šel jsem lovit opět východ slunce,ale o tom zas příště.Galerka tady.
Pic Deu